. He was beautiful; naked and warm, his knees hugging Ianto's hips, one hand resting on Ianto's stomach, the other
. raised to his mouth, rubbing absently. (A Matter of Time by Demotu)

Červen 2012

Figurální kresba

30. června 2012 v 17:07 | Anne |  moje obrázky
Na konci roku jsem dostala domů skoro všechny kresby (některé si profesorka nechala), ale i tak jich je hodně a byly těžké, což znamená, že tam moc svědomitě chodím. Samozřejmě mě to však baví.
Vyfotila jsem zatím dvě, neb je jich hodně a potřebuju čas na zhodnocení a taky trochu dodělání. Jsem pomalá a stihnout za tři vyučovací hodinu figuru v životní velikosti je nad mé síly. Většinou to odskáče portrét. S těmihle jsem spokojená, i když když mají svoje...
Když jsem přinesla domů pololetní vysvědčení, nedívali se moc nadšeně, mamka obzvlášť, ptala se, co chci zlepšit, říkala jsem, že kresbu a to jsem dodržela, takže místo dvojky jednička. O známky mi příliš nejde, ale tahle potěšila.


Vázy

25. června 2012 v 16:51 | Anne |  moje keramika


Slíbené fotky váz jsou tady, tak Justinko, můžeš napsat jestli líbí nebo nelíbí. Kdybych nebyla líná, tak jsou ty fotky lepší, protože v atriu je až moc světla a fotit to, když jsou navíc na vysokém podstavci, také není ideální.



Dobrý konec a nejlepší den mého života

24. června 2012 v 12:15 | Anne

Přežila jsem! Dva poslední týdny byly tím nejhorším, co jsem kdy zažila. Příští rok začínám klauzuru a maturitu minimálně měsíc předem (doufám, že se mi to podaří). Do září nechci sádrovnu, sádru a licí hmotu ani vidět. Nicméně i přes příšerný stres, nestíhání, téměř nespaní, nepití a vůbec spousty dalších věcí jsem to stihla, docela úspěšně obhájila (ani jsem nebyla nervózní). Mám devět bodů, nejlepší trojka, vím za co. Dokonalé to nebylo… Nestejně zaretušované, nebyly úplně stabilní. A glazura obzvláště vevnitř pozlobila, tudíž minimálně jedna, do níž jsem nalila vodu, teče. Ale bílá glazura je prostě divná, popraskala všem. Ale matná bílá překvapila, celý rok vycházela leskle a teď na klauzuru je opravdu matná. Fotky budou v pondělí, pokud nezapomenu doma fotografický přístroj.

Všichni jsme si oddechli, říkali jsme si, že jsme se ještě nikdy tolik netěšili na prázdniny. Nálsedně jsme šli oslavit, že jsme všichni prošli, což bylo velmi překvapující.


Ale i v tom spěchu bylo hezké místo: DMD piknik. Pro tento rok jsem si řekla, že jedu i kdyby cokoli, díky tomu jsem se vykašlala na fakt, že doma dodělávám klauzuru, a že jak to nestihnu v neděli, tak propadám. Bylo to pro mne vůbec první takové setkání, asi proto jsem si připadala jako ve snu, protože kde jinde se můžete naživo bavit o slashi, o fandomech, které jsou ve vašem okolí naprosto neznámé. Naprosto úžasný zážitek, hned bych jela do Prahy zas. A někdy pojedu, neb jsem pozvaná na Iantovo kafe.

A mám druhý odznáček!

Včera jsem byla po dvou týdneh u koní, což je za poslední dobu, kdy jsem mívala v měsíci jen jeden víkend volný, hodně dlouhá doba. Nakonec to bylo dobře, protože bych klauzuru nestíhala. Je to skvělá relaxace... trocha práce, trocha práce s koněm a výlet krokem a klusem i ve stínu lesa. Asi mám velkou odvahu posadit si před sebe sestru, když jedu do terénu, i když jsem vybírala polní cesty, kde ho nenapadne cválat a před loukou jsem ji dala dolů, ale i tak jsem vsadila na to, že ho zvládnu. Jel s námi taťka na kole a zjistila jsem, že kůň bral kolo zřejmě jako druhého koně, neb když nás taťka předjel, tak přidal. Zjistila jsem, že se sestra v klusu začala bát. Jezdila jsem s ní minulý rok a to chtěla klusat pořád a teď po chvíli chtěla jet krokem.

Samá sádra

9. června 2012 v 19:41 | Anne |  Denní věštec

Miluju konce školního roku. *ir* Přivezla jsem si sádrovou formu ze školy domů.

Před vchodem to vypadá, jak by tam někdo dělal se sádrou, klika na domovních dveřích je od sádry, u studny to vypadá jako by tam někdo něco dělal se sádrou, v koupelně to vypadá jako by tam někdo něco dělal se sádrou, v dílně to vypadá jako by tam někdo něco dělal se sádrou a mé oblečení vypadá jako bych něco dělala se sádrou.


Nejdřív přišla na řadu separace formy třemi druhy sajrajtu, pak jsem do ní nalila do ní sádru. To byl pátek večer. Asi hodinu jsem se poté model snažila vytáhnout. Hlavně jsem ho močila ve vodě a silou se ho snažila vyviklat, ale ani skulinka. Nechala jsem to ná ráno, kdy jsem zjistila, že ho opravdu nevytáhnu, tak jsem ho vysekala. Plastelínou jsem vyplnila dvě bubliny, které se propadly tíhou sádry, a také několik škrábanců od vysekávání. Namazala jsem ho podomácku improvizovaně vyráběným mastným mýdlem, které získalo konzistenci toho, co děláme ve škole, a znovu jsem nalila sádru. V době oběda jsem s očima slz zoufalství vysekávala i tenhle model a s taťkou jsme pak vymysleli trochu podfuk, na jednu stranu jsme dovnitř přilepili fólii, čímž vznikla malá skulinka. V koupelně jsem ho močila, silou se snažila ho rozhýbat. Občas mě vystřídal taťka, čas od času se přišla podívat mamka, jak se daří a sestra se každou chvíli ptala, jestli už to mám. Po dlouhé chvíli snažení model šel ven tak rychle, že se trochu omlátil o kachličky a vůbec vypadal uboze na straně, kde byla fólie. Další finta: celý vnitřek oblepím lepící páskou. Polepeno, vymazáno, zalito. Po zatvrdnutí zkouším popotahovat konce pásky, nic. Pod vodu a poté jen trochu viklám a model je venku. V sobotu večer mám konečně první výlitek, což je pětina modelu, který jen trochu přejedu smirkem, aby zmizely spáry po lepící pásce. Takže ještě tři, druhý jdu za chvíli vytáhnout. Až přijedou rodiče se sestrou z návštěv, budou jistě jásat taky.

A nadcházející týden z toho má být váza už z keramické hlíny, která zajistí, že budu mít ukončený třetí ročník.