. He was beautiful; naked and warm, his knees hugging Ianto's hips, one hand resting on Ianto's stomach, the other
. raised to his mouth, rubbing absently. (A Matter of Time by Demotu)

Leden 2012

Přesně to nevíme

29. ledna 2012 v 20:29 | Anne |  Denní věštec
Čas se řítí, zpomaluje, pozastavuje, zastavuje, sune. A jak jinak než vždy nevhodnou rychlostí v určité situaci. Čas je mrcha.

Sherlock Holmes

29. ledna 2012 v 19:27 | Anne |  moje obrázky
Leden byl a trochu stále je pro mne měsícem Sherlocka Holmese. Na začátku to byl seriál. Tři báječné epizody (tedy všechny ne stejně báječné, ale je to Sherlock). Po dočtení poslední stránky Olivera Twista jsem se odměnila Poslední poklonou Sherlocka Holmesa, která velmi dlouho ležela na stole a svůdně na mě pomrkávala. Do třetice všeho sherlockovského se na Projektu ilustrace objevilo téma Sherlock Holmes.

Sherlocka zásobeného fakty a přemýšlejícího nad případem, mám skoro nejraději. Schouleného ve svém oblíbeném křesle, v županu a s dýmkou v pokoji, kde přes kouř téměř není vidět.


Návraty jsou těžké

19. ledna 2012 v 21:04 | Anne |  Denní věštec
Zvlášť pokud se vracíte z vesmíru. Všechno je tak pozemské. A žádný vesmířan na obzoru.

Návraty z Baker Street také nepatří k nejlehčím. V příštím životě chci být John Watson. Lepšího přítele, než Sherlocka, si představit neumím.

A návraty k blogu jsou také těžké. Událo se toho tolik! A taky nic. Naposledy, když jsem tady přidala článek, jsem byla dost mimo z Ianta a Jacka. /Teď se snažím vzpamatovat z Doctora. Objevila jsem ideálního kamaráda. Jedenáctka mě navíc naučila říkat cool téměř na vše (a to to slovo v českém textu nesnáším... za vše může Doctor). A Doctor způsobil, že jsem v Oliverovi Twistovi viděla o jednu postavu víc. Kdo jiný než Charles Dickens by měl vědět, že používat samostatně doktor je velmi matoucí. /A 5. ledna (až) jsem se dověděla o druhé sérii Sherlocka. Ospravedlňuje mě jedině fakt, že jsem sledovala Doctora a nesledovala novinky. Skvělé, úžasné, nádherné, mírné chyby odsouvám, protože Sherlock. Navíc právě čtu i jednu sbírku klasiky. Musím se pochválit, že i já velmi natvrdlá, někdy prokouknu, co Sherlock zamýšlí a neskočím mu na každý bluf jako John. /Nějakým záhadným způsobem se ke mně zase krade Prevít v závěsu s Oscarem. Nebo je to naopak?

Návraty bývají těžké. Do školy. Myslet a soustředit se na to co mám. Trvale se nesoustředím v angličtině. Věty o večeři v restauraci svádějí k myšlenkám na Ianta s Jackem, věty s doctorem k Doctorovi, nebezpečná jsou i čísla od jedničky po jedenáctku. V češtině v pitomé zamilované básničce od českého básníka nenápadně škrtám áčka na konci sloves a všechno, co svědčí o přítomnosti ženského individua, a pak se u toho slashersky usmívám. A po kolektivním čtení jiné básně opět od Čecha, která kupodivu nebyla blbá, prchám myšlenkami k Sherlockovi, který se tváří, že umírá. Dostaňte pak ze mě nějaký dojem k předchozímu. Z nějakého důvodu nepropadám z občanky, kde se systematicky snažím nepřipouštět si do mysli žádné informace o politice a ty co proklouznou se záměrně snažím vymazávat. A vůbec nejraději přemýšlím o hezkých věcech. Taky mě překvapuje, že se mě zatím nezeptal na žádné jméno politika, ministra čehokoli, politické strany neboť to jsou informace, které tepr nepouštím do hlavy.