. He was beautiful; naked and warm, his knees hugging Ianto's hips, one hand resting on Ianto's stomach, the other
. raised to his mouth, rubbing absently. (A Matter of Time by Demotu)

Červen 2011

Prázdniny na obzoru

23. června 2011 v 19:24 | Anne |  Denní věštec
Nemohu uvěřit, že už jdu do školy jen příští týden. Od dubna jsem nevěděla, co dělat dřív a teď najednou nemusím nic. Teď si můžu lehnout a spát tři dny v kuse a svět se nezboří.

Dělo se toho strašně moc. Ani jsem nepostřehla, že by se uzavíraly známky z teoretických předmětů, všechno úsilí jsem vkládala jen do závěrečné práce (hrníčků). Po ty tři měsíce se dělo cosi, co mi splývá. Psala jsem jednu povídku denně, návrhy, brečení nad točírenským kruhem, maglání s glazurami, čtení, Rimbaud, Wilde, Úplné zatmění, návrh akvarelem hotový za čtyři hodiny, obhajoba.

Dneska jsme měli mít obhajoby od osmi, ale nakonec měl dříve design. Do dvanácti jsme se flákali. Většina byla strašně vystresovaná z obhajoby. Moc si dělají z toho, že ji neumí nazpaměť. Já jsem byla v klidu, na mě to vždy přijde těsně předtím, než na mě přijde řada. Dneska se to vyvedlo, tak jak bych nečekala... Svoje hrníčky jsem měla na kraji stolu, takže jsem mohla být buď první, nebo poslední. Se spolužačkou, co měla svou práci na druhé straně, jsem se domluvila, že půjde první ona. Profesorka říkala zadání práce a pak mi řekla, že mám jít. Takže jsem byla trošku v šoku, ale řekla jsem to v pohodě, protože na příchod stresu nebyl čas. Nakonec jsem dostala za dvě, čekala jsem trojku. Takže vlastně nad mé očekávání. Nad mé očekávání se nejvíc líbil také můj akvarel. Ale příští rok budu dělat návrhy dřív, obhajobu nebudu psát den předem.... Jsem zvědavá, jestli to dodržím.

Prázdniny ještě nezačaly a já už mám dvanáct knih, co chci přečíst. Vlastně pochybuji, že jen dvanáct... Navíc mám pocit, že jsem bohatá, objevila jsem knihu obsahující všechny díla Arthura Rimbauda, o kterém jsem si myslela, že vyšlo jen ve francouzštině. Ale nějaký dobrák jej přeložil i do angličtiny, které přece jen rozumím víc.

Lék proti zamilovanosti

21. června 2011 v 20:22 | Anne |  Denní věštec
Já ho chci! Já ho potřebuji. Alespoň tři pilulky, pak už se s ní smířím. Nebo jednu (pokud by šlo o jed).

Téměř dvě hodiny vím, co musím dělat, ale nedokážu. Zamilovaného člověka postihne zatmění mysli, nevyhnulo se mi.
Mám psát obhajobu, nejraději bych ji sepsala jako báseň v próze obsahující spousty roztodivných obrazů, které uvádějí v úžas, ač nedávají smysl.
Mám dělat návrhy, nejraději bych si skicovala postavy v roztodivných propletencích, či aspoň výrazy jejich obličejů.
Mám dělat obálku "časopisu", raději bych si tvořila design s ním.
Mám být naštvaná na všechno, co musím udělat, jsem vzteklá jen na člověka, jež o něm řekl, že je sobecký, že je to pijavice, že je arogantní, copak nevidí, že je krásný, že je to génius, že je prostě nádherný na těle i na duši?
Mám brečet, protože nestíhám, brečím, protože on umřel.

Můžu aspoň doufat, že zamilovanost vydrží opravdu jen ty tři roky, zoufám si, jelikož mi v tom případě zbývají ještě dva. Zamilovanost je vyčerpávající (zvlášť, když mě popadne touha učit se francouzsky).
Opravdu absint dává zapomnění? Opojné zelené zapomnění?

Vesmír je dost nekonečný

19. června 2011 v 21:35 | Anne |  Drabbles
Napsala jsem pokračování drabble na téma Vesmír je dost nekonečný.

Téma: Vesmír (nemám moc ráda takové široké témata)
Fandom: M*A*S*H
Pár: Hawkeye, Trapper (opravdu jen mírně slashovité)


Šálky s podšálkem

19. června 2011 v 20:44 | Anne |  moje keramika
Moje klauzurní (závěrečná) práce. Dva stejné šálky s podšálkem s dekorem do 1,5 dcl a ještě jeden originální hrnek okolo 2 dcl. Je to snad první práce, kde trochu vím, co říct k obhajobě. Je to i tím, že jsem spokojená s tím, co jsem udělala. Líbí se mi tvar, uši podední na podšálku, dekor, barvy. Jinak vytočení není ideální (vůbec nejsou stejné a jsou křivé), neumím glazovat malé věci - je to poznat, dekor se mi taky nepovedl úplně nejčistěji udělat. Ale co, obhajuje se ideální forma (ještě abych je upozorňovala na chyby).

Ještě půjdou do pece, takže oranžová by měla být žlutá (doufám, že nebude do zelena kvůli modré glazuře pod ní) a zelená by měla být zelenější. Měla jsem o víkendu, co dělat, protože v pondělí se musí dát pálit. Jsou to obtisky (něco jako tetovačky u žvýkaček. Je to nimravá práce - hlavně to stříhání.

Někdy později je sem dám už v konečném stavu a přidám i originální hrnek.

Střípky z mého života

15. června 2011 v 21:27 | Anne |  Denní věštec
Vinnetou zemřel po sedmi letech znovu.

Uplynul rok a nastal znovu zmatek (i když ten k tomu patří), doufám však, že přijdou prázdniny dřív, než se navzájem ve škole pozabíjíme.

Ani dva roky nezměnily nic na tom, že neumím glazovat malé věci, já se s těch hrnků zblázním.

V češtině by se neměli probírat velikáni typu Rimbaud, jsem pak totiž nepoužitelná.

Kresba uhlem by se na uměleckých školách měla povolit pouze jednou za dva měsíce.

Jak to, že se po dvoutisících letech nenatáhl týden aspoň na dvojnásobek, pak bych možná byla schopná stíhat.

V pátek a v neděli se jdu uklidnit do kina, mrzí mě, že další film bude až v září.

Od minulé soboty uběhne týden, chystám se opět do Prahy.

Čtu knihu v angličtině a pociťuji, že se v angličtině opravdu zlepšuji.

Mám jen málo času na povídky, nejčastěji čtu jen ty stoslovné, některé střípky dotvářejí okouzlující příběhy jako třeba Scolares od Dangerous, další tři exkurze do soukromí Ondry a Daniela tady.

Dnes jsem přečetla na ODG povídku od Petera Belanského Jožin a Dejv, na stejných stránkách má i krásnou poezii.

Kočka žere děti

7. června 2011 v 19:53 | Anne |  Jednorázovky
Anne to zase prošvihla. V sobotu říkala, že je na téma čas. V neděli na Pohádky zapomněla a neměla ani puštěný nout, takže jí to ani v nejměnším netrklo. Psala to včera, ale nešel internet (jediné štěstí, jinak by se tady objevil další nesmyslupný výkec). Anne přece jen začala uvažovat o dětech. Sice stále asi adoptovaných, ale už třeba i mladších, než tři roky. Bavilo by ji je děsit a kazit. Taky zjistila, že pohádky nejsou špatné, zvlášť ty děsivé, či jinak zprzněné. Anne děsně začal bavit tenhle fandom.

Téma: Pohádky
Fandom: Noční běžci

Chtěla bych, mám strach

1. června 2011 v 20:09 | Anne |  Odpad
Verčo, jedeš. Tvoje obavy mne zabily: ,,Chtěla bych žít u moře, ale bála bych se tsunami."

"Nesoutěžně" reaguji: ,,Bojím se bydlet u cesty, neustále mám strach, že mě zajede auto."