. He was beautiful; naked and warm, his knees hugging Ianto's hips, one hand resting on Ianto's stomach, the other
. raised to his mouth, rubbing absently. (A Matter of Time by Demotu)

Květen 2011

Okomentování filmů z poslední doby

31. května 2011 v 20:40 | Anne |  Odpad
Vytvořila jsem si jakýsi seznam filmů, původně spíš pro sebe, ale rozhodla jsem se ho dát i sem. Není to výběr, je to to, co jsem viděla v poslední době (což u něčeho znamená i před rokem (ale myslím, že to se týká jen dvou filmů)) a čem jsem se, myslím, nezmiňovala. A je to mé neobjektvní hodnocení.
Pro příště bude rozumnější založit si účet na ČSFD (mimochodem u všeho je odkaz právě na ČSFD).



Z planety, která neexistuje

26. května 2011 v 20:15 | Anne |  Denní věštec
Seděla jsem s kámoškou na školní zahradě. Měla papír s rozepsaným osobním dopisem literárnímu hrdinovi. Přečetla sem si jen oslovení "Můj Malý princi" a hned jsem říkala: "To je dobré."
Ona na to: "No, ani moc ne."
Já: "Napsala bych to ve stylu: Jak se daří růži… Létá kolem lampy pořád ta můra… A co lvi-"
Ona na mě: "Jací lvi?"
Já: "No ti z té jedné planety."
Ona: "Tam nejsou žádní lvi."
Já: "No já jsem to ještě nečetla, lvy si musel vymyslet někdo jiný."

Ano, lvy si vymyslela Wee_Wees Lvi. A já si tu knížku už vážně musím sehnat, abych netvrdila hovadiny, I když lvi se mi líbí.

Cítím se divně...

22. května 2011 v 20:27 | Anne |  Denní věštec
...hodně divně. Trochu smutně, trochu nijak, nic mne jakoby nebaví. Myslím si, že jsem bezcitná. Pro jednoho člověka mi ukápla jedna slza a nevím, jestli byla čistě pro něj. Beru to moc rozumově a to tak, že je konec jeho trápení. Úzkostlivě, jako vždy, sleduji ty, co mu byli blíže, a bojím se, aby je to moc nesebralo. Přitom to byl člověk, jež by mi měl být velmi blízký a přes docela časté návštěvy jsem jej téměř neznala. A v posledních letech jsem se mu spíš ještě víc odcizila.
Připadám si hodně bezcitně, protože pro jisté postavy z knih, někdy i filmů a seriálů jsem prolila strašně moc slz, avšak taky jsem vždy měla pocit, že je dobře znám.
Proč se za každý úsměv cítím provinile?
Divný pocit způsobuje, že nemám náladu na internet, nejlépe se momentálně cítím u knihy. Dává zapomenutí.

Co je mým městem?

13. května 2011 v 20:44 | Anne |  Odpad
Cítit pod nohama štěrk na ošoupaném asfaltu. Psi, louky, pole, lesy. Samota. Ranní cesta do školy po kraji hlavní cesty. Je klid. Ospalý. Mnoho aut ještě nejezdí. Přemýšlím. Nevědomky a naučeností zdravím několik spoluobčanů. Večery v kině. Spěch města. Spousty lidí. Stresující podmínky. Čekání na zastávce na autobus domů. Přeběhnout cestu. Nedýchat. Vyhýbat se rozbitému sklu. Zvratkům. A zrádným proláklinám na chodníku. Večerní svěžest. Relativní klid. Poslední autobus. Úzké uličky. Žebráci. Lapkové. Šlechta. Čarodějové. Hlídky. Měšťané. Kněží. Prostitutky. Ulice světel. Její neměnné barvy zelená, růžová, bílá a žlutá. Chrámy. Palác. Vily. Hostince. Roztomilé obchůdky. Dobroty, žerty, pošta, hospody, čajovna. Chroptící domeček na kopci. Kočičí hlavy. Jeden obchod na druhém. Křik nejrůznějších zvířat. Monumentální bílá banka. Košťata. Sudy s různorodým zbožím. Zmrzlina. Oblečení. Ošuntělé hůlkařství. Zaprášené knihy. Kotlíky. Trosky města mrtvých. Chrámy. Dráčci. Šlechta. Věštci. Duchové. Vším prosakující kouzlo. Monumentální město. Tiché. Všichni spí, zvon je probudí. Hlavní město. V lese. Stromové domy. Kovářská dílna. Hora, domov draka. Dům Královny. Prach, písek, koně táhnoucí vozy. Lodě na řece. Paláce. Hliněné domy vesnic. Závlahové kanály. Chrámy. Hrobky. Noční život. Tržiště. Oslík. Rozvážeč ovoce a zeleniny. Pohodářští lidé kolem. Želvy. Prudký liják. Banánovníky. Večerní moře. Kamenné domy. Drsní obyvatelé. Slepice. Koně. Krávy. Ovce. Prasata. Psi. Kočky. Branky. Vřesoviště. Ostrý čerstvý vzduch.

Co je moje město? Kde končí jedno a začíná druhé? Sama nevím…

Tak... Tak nějak... Podivně

13. května 2011 v 19:17 | Anne |  Denní věštec
Tak… Takže… Tak… Nějak… Se… Možná…. Hlásím… Samoty bylo dost! Už vím, jak se cítí na intru, aneb strašně jsem se těšila domů. Nejvíc mi chyběli psi. Sakra, nemohla jsem se s nikým pochumlat. A taky mě nikdo nevítal (krom slepic, ale ty jsou opice a chtějí jen něco zobnout) .

Podívala jsem se na dva filmy, oba dva jsem měla stáhnuté, ale na jeden jsem se dívala v televizi. Tři do páru začínala to zajímavě, vyvíjelo se to pak tak podivně a ke konci nudné. Karamazovi -přehodnotila jsem viděné české filmy. Tenhle byl nejlepší. Je to jediný český film, který bych srovnala se zahraničními filmy. (Dorazila mě hudba, jdu hledat soundtrack.) (Miluji Trojana.)

Skoro jsem přečetla (jen!) jednu knížku.

V taťkově pokoji jsem našla skicák jen s jednou kresbou - mám na co kreslit!

Ve strejdově jsem našla jeho fotky. Měl tam tři malé na doklady, jednu jsem si vzala. Vypadá jako spolužák, když mu bylo patnáct (strejda bude na nich asi přibližně stejně starý). Vzala jsem si i dvě fotky z vojny. Nevím, jestli se tím potřebuji ujistit, že ten člověk skutečně žil, i když jsem jej nemohla poznat.

Tak nějak jsem udělala velké houby, snad se příští týden dostanu k více úkolům ze seznamu…

Spousta keců

8. května 2011 v 18:53 | Anne |  Denní věštec
Několik dní budu bez internetu. Víte, že já se na to těším? (I když mě mrzí, že vás zanedbávám, ale mám postahované nějaké povídky, takže se pokusím dohnat to, na co v dubnu nebyl čas.)
Myslím si, že bych mohla konečně napsat tři knihy do čtenářského deníku.
Snížit horu nepřečtených knih.
Dohnat úkoly do kresby.
Podívat se na nějaký film, kterých mám v notebooku poměrně dost.
Ještě k tomu mám stáhnuté dvě knihy Nočních běžců v angličtině, protože nedokážu čekat na český překlad.
Také bych se měla trošku věnovat návrhům na hrnky.

Mám toho tolik, že to za tři večery a jedno odpoledne i s večerem nemohu stihnout. A to ani za následující týden, který bude stejný.

Žblebt o obálkách fantasy knih

8. května 2011 v 17:56 | Anne |  Odpad
Všimli jste si někdy, že fantasy knihy mají ve velké většině odporné obálky? Nevím, jestli je to tím žánrem, že svádí ke kýči… Když jsem začínala s grafikou, tak se mi takový styl líbil (já si tehdy přála dělat takové zpatlané designy). Jenže to mi bylo dvanáct/třináct.

Zásadní prozření

6. května 2011 v 21:40 | Anne |  Odpad
Není zásadní, ví to všichni, jen si to nepřiznávají.

U chlapa nezáleží na vzhledu.


Z vlastní zkušenosti to mám ověřené z mnoha směrů.

- náš dějinář není hezký, ale všechny (téměř) jej milujeme, protože je charismatický.
- po skončení The social network jsem prohlásila, že ten, co hrál Marka Zuckenberga (nebo přímo on) je nádherný. Ve skutečnosti jsem se zamilovala do jeho chování a taky mám strašně ráda géniusy, kteří zásadně nemyslí na nic jiného.
- myslím, že spousta těch, které zakládaly fan kluby pro Krutomluva, jej milovaly a ani jedna netušila, jak vypadá.
- velká láska jménem Rimbaud vznikla na základě po shlédnutí a někdy pozdějí přečtení jeho životopisu (může mi někdo smysluplně vysvětlit, proč brečím vždy, když se dostanu nakonec k jeho smrti (nečekané, že když se narodil roku 1854, už nebude mezi živými)). A už jsem zmiňovala, že mám slabost pro géniusy.
- a co teprve Brian (Queer as folk). Ze začátku se mi vůbec nelíbil, teď bych utrhla hlavu každému, kdo by to tvrdil. a to jen proto, že je to takový hajzl.

Jeden záživno nezáživný den

3. května 2011 v 19:53 | Anne |  Denní věštec
Ráno jsem zjistila, že jsem ztratila pětistovku. Oplakala jsem ji, vytáhla z peněženky jiné peníze. Šla jsem na autobus, začalo pršet.
Před volnou hodinou se mě kamarádka zeptala, jestli jsem včera neztratila peníze, a že je má profesorka. V lijáku jsem se krčila pod deštníkem, přeskakovala kaluže a spěchala na druhou budovu školy. Poděkovala jsem profesorce. Zamířila ke knihkupectví a zároveň sídlu nakladatelství (které mám mimochodem jen pár kroků od školy). Zeptala jsem se na Noční běžce. Měli jen trilogii Tamír, která se odehrává ve stejném světě ale dříve, a první díl běžců. Druhé dva se budou teprve vydávat znova a nové díly se budou překládat a vyjdou příští rok. Ty dva následující díly tolik nemrzí, když už mám téměř přečtený třetí na počítači.
Koupila jsem si všechny, protože to bude další závislost. Ale nevím, jak zvládnu čekání do dalšího roku (to mi připomíná čekání na sedmý díl HP). A snad při té příležitosti vydají i povídky z minulosti hlavních postav (že já si četla co tam je, kdybych nevěděla o tom, že tam je popsána první noc Aleka a Seregila, čekání by bylo snazší). Možná si ty knihy stáhnu v angličtině…
Ve škole jsem ocenila, že se pálilo v (keramických) pecích, bylo kde usušit boty a navlhlé věci.

Sen barvený krví

1. května 2011 v 17:18 | Anne |  Drabbles
Fandom: Noční běžci
TT: Krev

A/N: těm, kteří neznají, to asi moc neřekne

Miluji duben

1. května 2011 v 13:46 | Anne |  Odpad
Duben je nádherný měsíc, nemyslíte. Nevzpomínám si, že bych se v poslední době cítila natolik šťastná. Po šíleně dlouhé době jsem zjistila, že čas na psaní si najít jde. Jsem na sebe pyšná, že jsem se zapojila, i když mé pokusy byly mnohdy ubohé, napsala jsem několik povídek, které mě samou překvapily a zvlášť mě potěšily všechny reakce na ně. Nejvíce potěšily komentáře těch, jejichž tvorbu obdivuji.
Cítím se v té společnosti dobře, jelikož většina z nich začínala psát HP a teprve později jiné i fandomy. Miluji historii, ač sama ji psát neumím, miluji všechny knížky dětství, zprzněné pohádky, nově jsem se zamilovala do Sherlocka, i přesto, že jsem nečetla jedinou knihu a neviděla jediný film. Díky Kleio a Lejdynce jsem se dostala ke čtení Nočních běžců, o kterých vím od minulého roku. Mám tipy na dva seriály, které, jak se zdá, všichni znají (Torchwood (už jsem se stihla zamilovat do Ianta), Doctor who). Navíc si musím připomenout Vinnetoua, Star wars. Navíc si sedmnáctiletý šílenec půjde do dětského oddělení půjčit Mumínky a Dalekou cestu za domovem.
V dubnu pár slovíček dostalo poněkud podivný význam. Třeba křoví - když jsem sama, tak se podivně pochechtávám, a když ne, mám zase slashovitý úsměv, protože Hledá se od Lejdynky.
Paní profesorka z češtiny mě naprosto vykolejila, když srovnávala touhu Anny Kareniny s touhou Oscara Wilda. To by samozřejmě byla smrtelná rána mé pozornosti i předtím, než Kleio napsala Spisovatelovo pokušení, proto mám ale pocit, že v té hodině umřela dvakrát.

Kdyby měl někdo třeba zájem si něco přečíst, může si přes Avevin seznam fandomů vyhledat cokoliv jej zajímá.

Někdy je sto slov málo a někdy příliš hodně.

A kde jsou

1. května 2011 v 8:47 | Anne |  DMD 2011
Fandom Nightrunners
A/N: Ještě to nemám dočtené, takže to je jistě AU, a ještě se mi příčí malého Gherina zatěžovat otázkou dlouhověkosti ´faieů
Téma DMD: Pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes

Mé poslední dubnové drabble, snad budu po tomhle měsíci psát častěji a příští rok se zřejmě zase vrhnu do toho šílenství.