. He was beautiful; naked and warm, his knees hugging Ianto's hips, one hand resting on Ianto's stomach, the other
. raised to his mouth, rubbing absently. (A Matter of Time by Demotu)

Listopad 2010

Kritika

28. listopadu 2010 v 20:24 | Anne |  Odpad
Pro carolin-e: Bojím se zanechat Ti komentář na blogu, jelikož jsem se také začala bát odhalení, zvlášť by působilo dost nápadně, kdybych to napsala pod ten článek. Teda já se vlastně dost bojím, že už mne odhalil... Ty jsi v suchu, ty tam nemáš celkem nic, co bys chtěla mermomocí skrývat, jenže pokud si o mě doteď myslel, že jsem slušná...


Článek:

Rozhodla jsem se, jako takovou řetězovou reakci, napsat něco o kritice.

Glosa

24. listopadu 2010 v 21:00 | Anne |  verše, které se nerýmují
V okrajích různých sešitů vznikají různé glosy, na pitomé nápady...


Draco, Draco, Dracoušek..
Cukr, cukr, cukroušek.


Promiň Draco, já to tak nemyslela.

Vlčisko

24. listopadu 2010 v 18:06 | Anne |  moje keramika
"Velký" vlk už je hotový se vším všudy. Vlastně nejsem ani zkamaná s glazurami. Sama nemohu uvěřit, že jsou tam jen dvě (hnědá a modrá).


Arthure, má lásko!

23. listopadu 2010 v 20:42 | Anne |  Denní věštec
Emocionálně vyčerpaná a morálně na dně... (Známka toho, že se to nevyplatí číst.)

Chci psát!

22. listopadu 2010 v 20:17 | Anne |  Denní věštec
Nikdy jsem nepsala z nutnosti (až na některé slohovky), ale proto, že mě to baví. Z jakési potřeby se vypsat. Vytvořit příběh, atmosféru přesto, že to neumím. Neumím vytvořit pořádný příběh. Nedokážu napsat předem vymyšlený děj. To je moc racionalistické, já píšu impulzivně. Prostě teď přišel nápad, teď píšu. Za hodinu klidně počmárám až dvanáct stránek. Úpravy a jiné drobnosti přijdou na řadu tak během spousty dalších dnů. Hlavní je pro mne ten prožitek při tvoření základu.

Poslední dobou, když mám náladu psát, tak z nějakého důvodu nemůžu. Buď jsem ve škole, nebo je to právě ten večer, kdy nutně potřebuji dělat něco do školy.

Myslím, že si neumíte představit, nakolik mi to chybí. Včera jsem se pokoušela něco stvořit, třeba jen pro sebe, ale ono to nešlo. Pero neklouzalo po papíře, slova neplynula tak hladce jako jindy. Za hodinu a půl jsem teprve začínala novou stránku sešitku.

V šuplíku mi leží spousta příběhů bez konce. Spousty proudů myšlenek bez závěru. Nedokážu se k nim vrátit.

Navíc trpím pocity méněcennosti. Vím, že mé povídky mají do originality daleko. Že neumím dobře psát. Že nejsou realistické. Sice nevím, proč se snažím psát o lásce, když o ní vím asi tolik, co mozkomor o štěstí. V tomto se rozhodně nemohu rovnat autorkám, jímž je okolo třiceti, deprimuje mě, že se nerovnám ani těm ve stejné věkové kategorii.

Možná by bylo jednodušší vybrat si méně zastoupený fandom. Třeba MASH nebo Narnii. Měla bych problém se úplně oprostit od svých oblíbených postav, párů, míst. kdysi jsem si říkala, že HP píšu proto, aby ten fandom nezanikl. To je samozřejmě blbost. Vždy jsem to dělala se zájmem. To, že  rapidně ubydou povídky po vydání sedmého dílu, se nevyplnilo, a myslím, že se to nestane ani po odvysílání posledního filmu.

Nějak se mi opět nepovedlo ukočírovat délku. Hlavním, co jsem vám chtěla sdělit, bylo pouze to, že se nedokážu dostat do té správné nálady. Že má Múza se toulá kdesi v pustině. Stále mi však zůstavají vzpomínky na to, jak jsem napsala svou první povídku. Na to, jak jsem se cítila při psaní Maluj!, vlastně to je asi nejhezčí zážitek. Snad někdy přibydou další...


Adam Georgiev

21. listopadu 2010 v 14:58 | Anne |  Pokusy o čtenářský deník
Mám nového oblíbeného spisovatele. Překvapivě to není Angličan, Američan ani Afghánec, ale Čech!
Je stejně starý jako Draco (*1980), umí psát... Má schopnost vystihnout dnešní svět a to ve velice malém množství slov.

Někomu se jeho texty mohou zdát příliš sprosté s velkým množstvím homosexuálních narážek.

Planeta samých chlapců
Bulvár slunce
Zabij mě, Eliso

V článku nějaké ukázky. Na vlastní nebezpečí.


The secret of Kells

21. listopadu 2010 v 14:13 | Anne |  Filmy
Další film, který se mi velmi líbil.

Tenhle jsem shlédla na doporučení našeho dějináře. Bylo to vlastně k učivu... Ve středověku vznikaly jak nástěnné malby, tak malby v knihách (iluminace). Nejvýznamnější jsou iroskotské rukopisy ze 7. - 8. stol. Jde převážně o díla Book of Darrow, Book of Lindisfarme a Book of Kells, o jejímž vzniku pojednává film.

Animace odkazuje ke zpracování iniciál ve středověkých knihách. Nehledejte zákony perspektivy, taky je vše hodně stylizované. Tímto je ten film originální.

Snímek na mne působil velice optimisticky. Jako bych se vznášela někde v bezstarostném světě, jež je plný nádherných, prozářených barev.

Naštěstí Secret of Kells nemá český dabing, české tituly jsou ke stažení na stránce titulky.com.


Autoportrét

20. listopadu 2010 v 15:30 | Anne |  moje obrázky
Domácí úkol, pastelky


Možná by vám z toho taky hráblo

19. listopadu 2010 v 14:45 | Anne |  Denní věštec

Pondělí: začíná řešit: Máš už ty návrhy? Odpovědi: -Ne, ještě je čas.. -Ony nějaké měly být? -Nemám nápady.

Úterý: Máš už ty návrhy? Odpovědi: -Jo. -Ne, večer (v noci, brzo ráno) je udělám. -No mám, ale málo. -No jo, ale jsou hnusný. -Nemám nápady. -Ne, kašlu na ně.

Středa: Máš ty návrhy, ukaž. Odpovědi: -Nechtělo se mi. -Nebyl čas. -Neměla jsem nápady. -Jo, ale jsou hnusný. Nedívej se na ně! -No jo, ale je jich málo.
             Máš úkol na zítřek (kreslený)? Odpovědi: -Jo, dělala jsem ho v neděli. -Ne, udělám ho dneska. -Ne, kašlu na něj.

Čtvrtek: Máš ten úkol? Ukaž. Odpovědi: -Jo, ale je to takové divné. -Jo. -Ne. -Donesu ho příště.
             Máš návrhy na zítřek? Odpovědi: -Ještě ne. -Kašlu na ně. -Dyť na to bylo tak málo času.

Pátek: Máš návrhy? Odpovědi: -Ne. -Nechtělo se mi. -Jen takové čmáranice.

***
Tohle je klasický týden. Písemky (krom matiky, z ní píšeme každou hodinu) jsou oživením. To všichni žijou písemkou z češtiny, ví, že bude těžká. Písemkou z dějin umění zase ti, co v tom plavou. Občas se ještě řeší technologie - v souvislosti s ní jde většinou o taháky.


Vlk

10. listopadu 2010 v 14:50 | Anne |  moje keramika
Představuji vám svůj glazovaný model vlka. Můžu říct, že se za něj ani trochu nestydím. Vím, že ty barvy nejsou realistické, ale líbí se mi. Toho velkého, bych takhle glazovat neměla. Jsou tam moc velké přechody podle profesorky. Právě ty se mi na tom líbí. Vypadá jako politý barvou.. Jen by se mi tam líbilo ještě o malinko více šedomodré.

Nevím, zda mám poslechnout nebo si to udělat podle sebe. Jestli je důležitější známka, nebo spíš záleží na tom, abych s tím byla já spokojená. Doma jej přece budu mít já. Mám snad lhát: To není moje.



Utrpení

6. listopadu 2010 v 18:50 | Anne |  moje obrázky
Téměř měsíc, co jsem nic do této složky nepřidala. Šíleně dlouho, co jsem nic nekreslila. Divíte se, když máme co chvíli něco do školy?

Takový pocit, když víte, že mluví o vás

1. listopadu 2010 v 19:33 | Anne |  Denní věštec
Občanku mám (spíš měla jsem) ráda.

To, že jsme se učili o dělicí čáře mezi introverty a extroverty mi nevadí. Ovšem vadila mi ta diskuze.

Profesorka samozřejmě nic neodsuzovala, ale když se ptala spolužáků, zarytě jsem hleděla do sešitu a zaujatě psala zápis. Nečekala jsem, že někdo řekne, že introverti jsou na hovno. Že je hrozné mít "třeba" někoho takového ve třídě. Že je trapné, když nemluví.

To je takový pocit, kdy víte, že se všichni dívají na vás. A ti, co mají dostatek slušnosti, na vás aspoň myslí v tomhle duchu.


Takový pocit, když víte, že mluví o vás. Takový pocit, když víte, že mluví o vás. Takový pocit, když víte, že mluví o vás.