. He was beautiful; naked and warm, his knees hugging Ianto's hips, one hand resting on Ianto's stomach, the other
. raised to his mouth, rubbing absently. (A Matter of Time by Demotu)

Září 2010

Naděje = Dumbledore

26. září 2010 v 15:32 | Anne |  Odpad
Tento článek je přiřazen k tématu týdne Naděje.
Brumbál mi zní jako synonymum naděje. Když byl Brumbál nepřítomen nebo když zemřel, tak mne opustila. Buď odešla spolu s ním nebo Brumbál = Naděje.

Jeho klidný, přívětivý hlas, laskavý pohled zářivě modrých očí, moudrost stáří. Malichernosti, jež mi dodávaly sílu. Říkaly, že vše bude dobré.

Brumbál je člověk ne nadpřirozená bytost. Nedá se takhle zjednodušit. Často tonu v pocitu, že jej znám, ale otázky, soustředěné na jeho osobnost, zůstávají nezodpovězené nebo jen zpola odpovězeny.

Kdo ví, co skrývá uvnitř. V jeho minulosti je spousta mlhy, z níž se vyklubal do nynější podoby jako jeho Fawkes postávající z popela.

Nedokážu v něm vidět naivně jednajícího mladíka. Albuse zamilovaného do Gellerta Grindewalda.  Plýtval na něm Al svou lásku a on ji neopětoval? Nebo jej Gellert využíval a do láskou oslepeného Alla vtloukal plány o ovládnutí světa? Do jaké hloubky šel jejich vztah se nikdy nedozvíme... Adriana mohla být obětí nějaké žárlivé scény… milenecké hádky. Každopádně Brumbál lásku vždy velebil.

Ovšem pak přišel Brumbál jakýsi zachránce světa. Částečně sice vedený touhou stát se Pánem Smrti. Nadělal spoustu chyb, ale uchránil kouzelníky před bezovou hůlkou, kamenem mudrců, studenty před Knihami prošpikovanými černou magií.


Naděje neumřela Brumbál žije. Smrt je jen další dobrodružství, řekl a tak někde možná rozdává rady, zachraňuje jiný svět. V jiném těle v jiné době.. Vzpomínka na Brumbála zůstala i v Bradavicích v ředitelně.

*Brumbál by si zasloužil víc, na to bych však potřebovala víc času. Takže jen taková skromná "úvaha". *


Brumbál překlad anglického Dumbledore (starý výraz pro čmeláka).

Slova, za něž se budu stydět

25. září 2010 v 13:51 | Anne |  Denní věštec
Proč mám pocit, že se minulý víkend nekonal? Školu už zase nezvládám, i když jsem si říkala: budu se učit, nebudu dělat návrhy na poslední chvíli. No a spoustu dalších věcí, ale nedodržuji ani jednu.

Děsí mne má závislost na povídkách a některých knížkách. Mozkem se mi míhají věty z brožury o závislostech, o hazardu.. Zanedbává přátele (Tolikrát jsem si nezapnula icq nebo ho vypnula předčasně s tím, že mi nejde net nebo mám něco důležitého na práci.). Myslí si, že dokáže skončit (nedokážu). Tráví u toho stále víc času (Nestačí mi jedna kapitola. A když nemám přečtenou aspoň jednu nebo něco nedočteného, tak jsem celý den nervní. Nedokážu myslet na nic jiného). Samozřejmě zanedbávám školu.. Nevím jestli je to závažné a stejně nevím, co bych s tím dělat...

Škola mě vyždímává a já se bojím, že už není co. Třikrát týdně máme do pěti.  Čtyřikrát týdně stávám o půl šesté. Včera jsem ráno uvažovala, jestli nezaspím... Do toho všeho návrhy do tří předmětů. Písemky. Slohové práce.

V pátek se těším na volno, ale ještě mě čekají taneční. Včera jsem měla poprvé pocit, že mi to šlo. Ale připadám si hrozně, protože mému tanečnímu partnerovi to jde lépe. A včera jsem zjistila, že je mu osmnáct! Tipovala jsem ho do druháku, a tak jsem se ani neptala. Připadám si teď vedle něj strašně nedospěle (ale já se zase o to snažím, jelikož se bojím, aby mě někdo neoznačil za dospělou).
Včera nám navíc kecal něco o pozdravech. Vymyslel si příběh o klukovi, který chce na sebe upozornit před krásnou holkou. Uvažovala jsem, jak by na takový hezký pozdrav reagoval Draco. Zřejmě by s úsměvem na rtech a hůlkou v ruce, odpověděl Harrymu nějakou milou kletbou. Po desátém pozdravu by možná začal přemítat: Proč mě Potter začal zdravit?

Blog už není nezávislý! Slzy v očích by nic nesvedly, proto nebrečím. Můžeme si pod články vložit tlačítko To se mi líbí. A mně se to nelíbí. Samozřejmě si ho tu nedám. Jenže jsem hrdě prohlašovala: nemám FB mám blog a teď to možná bude nastejno. V příštím pololetí budeme mít tvorbu webových stránek. Pokud vzpomínky dovolí vzdát se tohohle místečka, tak se stěhuji.

U čeho zatajuji dech

18. září 2010 v 20:18 | Anne |  Pokusy o čtenářský deník
Čekali byste něco jiného, než to, že zas moc čtu. Kompenzuji tím školu.. Pak na to v hodinách zasněně vzpomínám. Sešity skýtají úryvky příběhů a jména z nich... jo a pak se ty sešity bojím někomu půjčit, aby toho z toho obalu neobjevil moc.

Zvláštní, že se vysmívám výtvorům jako Stmívání, a sama čtu to samé v chlapeckém podání..

Tady zarážím svůj nesmyslný proud myšlenek a představuj vám úžasnou Estriel. Nad jejími povídkami slintám, připitoměle se usmívám, smutním a i zatajuji dech. Znám ji už déle, ale jednalo se pouze o krasobruslení, které jsem se pokoušela přeložit z angličtiny. K její HP ff jsem se odhodlala díky Blanch, která vyzdvihovala jejího Harlekýna (příběh plný tajemství, na začátku mi byl pár jasný (když se to tolik líbilo Blanch), ale hodně krát jsem zapochybovala).

Dále bych vyzdvihla povídkový cyklus La Foi Mal. Za něj vděčím nápadu k poslední povídce Vůně květu lásky. A ještě k němu mám poznámečku: nikdy jsem nepřemýšlela, jak se asi cítí zneužívané dítě. Vždy jsem uvažovala, co to může být za člověka, který je toho schopen...

Jediná správná současnost - neuvěřitelné. Takový nápad! No prostě o tom, že se svým já můžete pomocí obraceče času vymýtit nudu. A nezblázníte se. Nechci víc prozrazovat. Menší dodatek: mně by se to líbilo (kouzelnickým dětem závidím). Jo a líbilo by se mi všechno....

Estriel píše neuvěřitelně poeticky. Miluji to! Ne, že bych zanevřela na Miu a Blanch...

Celý článek se týká její slashové tvorby, i když píše i het (ale ten jsem samozřejmě nečetla).

Plenér

12. září 2010 v 17:53 | Anne |  moje obrázky
Letošní plenér (týdenní pobyt za účelem kresby krajiny) byl v něčem lepší, v něčem horší. Lepší v tom, že už jsem v druháku. Spolužáky znám a znám i ty z vyššího ročníku. Oproti minulému roku bylo o mnoho lepší jídlo.
Horší určitě počasí, pak bylo více nadávání na kreslení. Nevím, do které kategorie zařadit, že se pilo každý den (minulý rok to byl jen jeden večer). S tím spojené ponocování (jednou jsme šli spát ve tři (ráno)).

Letos se mi opravdu nedařilo. Něco se tvářilo nadějně, kdybych na to měla víc času, tak by to asi dopadlo dobře. Jiné díla jsem zkazila hned ze začátku. Studie rostlinek dopadly vcelku dobře, ale nevidím v tom něco, co bych publikovala. Nejpodařenější obrázek vůbec vznikl poslední den na podmočené louce. S tím jsem spokojená i já, nemám, co bych si k němu vytkla.

Experimenty s glazurami

4. září 2010 v 13:35 | Anne |  moje keramika
Když učitelka řekne, ať si své vytočené věci glazujeme, jak chceme, to se dějí věci..

Nejenom, že je bordel v glazovně (vytahaných spousty kýblů s glazurovým práškem, cákance rozmíchané práškové směsi). Na konci roku jsme dostali výrobky, ke kterým se nikdo nehlásí, a měli jsme je glazovat.

Tři barvy na jednu věc, slušné. Stříkané, polívané, vylívané, počmárané štětcem, vyryté - techniky zdobení a profesorka se chytá za hlavu... Teda všechny jsou normální, ovšem ne tak jak je děláme my... Popsaná miska technikou rytí do mokré glazury... Z textu šlo přečíst jen sakra, zbytek si ani autorka nepamatuje... Stříkance - jeden modrý vedle zelený, občas žlutá nebo bílá. Tečky štětcem, ze kterých člověk neví, co vyleze. Překvapení po otevření pece..



Zkouška dospělosti

4. září 2010 v 12:57 | Anne |  Denní věštec
Druhák se mi líbí. Velmi zvláštní pocit. Věděla jsem, kam jdu, do čeho opět lezu... Nikdo se na nás zvědavě, povýšeně nedívá. Teď tak na prváky čumíme my. :)

Vůně květu lásky

3. září 2010 v 17:02 | Anne |  Jednorázovky
Povídka, nad níž jsem opravdu strávila hodně času, i když se to možná nebude zdát. Zjistila jsem, že opravdu nedokážu racionálně vyvíjet příběh. Musím mít na něj náladu, a pak jej napíšu třeba za jednu nebo dvě noci, i když s tím je pak ještě. Základ zkrátka vzniká během chvilky, během níž mám náladu.

Pár: Seamus/Neville
raiting: 18+
Shrnutí: Nevillovy noční procházky dostanou jiný ráz, když se do jejich programu přitočí druhá postava.

Za beta-read velice děkuji elesse. Opravdu jsi mi hodně pomohla a dokázala tuhle povídku pozvednout na úroveň, na kterou nedosahovala.