Dlouho jsem nenapsala nic, o tom co se kolem mne děje (ne že by to bylo zajímavé, ale já si potřebuju psaním ulevit)..
V sobotu jsem zažila skvělou službu u koní, jenže již v noci mi bylo připomenuto, že jsem poslední, kdo doma nebyl nemocný.. Neděli jsem trávila v posteli zabalená v dece a přikryta peřinou. Po ruce mi byl kapesník, hrnek s čajem a brouzdala jsem po netu a četla povídky, abych zapomněla na to, jak mi je mizerně. Dnes jsem nešla do školy, ale zítra musím - mám rozdělanou závěrečnou práci z hlíny, a kdyby mi to uschlo, tak bušení hlavou o zeď nepomůže.
Do čvrtku mám mít napsanou slohovku na téma: upravená pohádka. ČervenáKarkulka je vážně neoruginální, ale zase jsem na ni nic nečetla, bohužel si ji vybrala půlka třídy... Vypravování, tudíž žádné pocity, přílišné popisy. Achjo. Smutné je, že je to tragické (směšnost jsem si vyčerpala ve dvou nedávně uveřejněných povídkách). A taky jsem nemožná z vlka je vkodlak, a co si namlouvat, je to prostě Rem. Karkulka, i když roztomilé děvčátko v červeném kabátku stejně je to Siri, i když ne zvěromág, ale rovnou vlkodlak, vždyť to není daleko od psa, no je... Takže zase i můj oblíbený žánr na s, nevadí...
Kdo statečný dočetl až sem? Nehlaste se všichni.