. He was beautiful; naked and warm, his knees hugging Ianto's hips, one hand resting on Ianto's stomach, the other
. raised to his mouth, rubbing absently. (A Matter of Time by Demotu)

Leden 2010

Fantasy (?) nebo scifi?

30. ledna 2010 v 19:59 | Anne |  Odpad
Vždy všude uvádím svůj oblíbený žánr fantasy. Jenže teď si říkám jestli ho mám opravdu ráda. I když se totiž jedná o fantasy potřebuji, aby tam byly nějaké meze. Nemám ráda fantasmagorie (hrdina co je nesmrtelný a vždy vyhrává, vše se mu daří..). Nebo, když jsou všichni nesmrtelní. Kouzlit umí jen tak náhodou, protože autor v dané chvíli nevěděl, jak jinak své postavy zachránit pro dále vymyšlený děj.

Kouzla musí být reálné. To znamená, že to nebude jen řekl abracadabra a stane se co chce viz. některé trapné pohádky. V HP ukočírované. Každý musí cvičit, aby dosáhl nějaké úrovně. V Eragonovi se mi taky způsob kouzel líbí. Každé kouzlo ubere tolik energie, jako kdyby jej vykonával "ručně". A samozřejmě, že se musí učit!

Nesnáším srování fantasy se scifi. Scifi je pro mě odpad, v němž se vyskytují mimozemšťané, vesmír a úžasné stroje. Mimozemšťany (s vyjímkou E. T.) nemám ráda. Četla jsem sice i scifi od Lewise, ve kterém bylo hodně prvků fantasy (co taky čekat jiného od autora Narnie). Bylo to o životu na Marsu, avšak příjemné. Viděla jsem taky scifi film Umělá inteligence (o robotu, který se dá považovat za kopii člověka) a ten se mi líbil, jelikož měl i jinou pointu, než pouze roboti.

Z fantasy mám velice ráda středověce zabarvenou. To jest hrady, rytíři... Mezi ně bych zařadila Eragona, Narnii, Indigového draka, Pána prstenů a částečně HP. Právě v HP je toho víc. Objevuje se tam hodně z antiky (jména, mytologie), středověk je zastoupen hradem, pergameny, latinou, zakladateli a Brumbálem (připodobnění k Merlinovi, jako učiteli Artuše a legendy o něm patří do středověku). Z antického prostředí jsem četla ještě Strážce času. Všechny tyto knihy potvrzují jednu větu, kterou jsem kdysi četla. "Jestli chceš npsat něco nového, napiš něco starého." Už ji chápu.

V poslední době ovšem nemohu podobné knihy najít. Kdyžtak poraďte.

Undy

29. ledna 2010 v 20:39 | Anne |  moje obrázky
Blanch může za vše! To jsem přehnal za vše ne, ale za tohle ano. Nedávno si udělala design s jednou anime postavičkou, která mě zaujala. Nedlouho poté zveřejnila zmuzikálněné anime, ve kterém byl k sežrání. Nic víc vám k ní neřeknu (něco jo jmenuje se Undertaker), jelikož ho neznám, ale ten herec se mi zatraceně líbí! Zvláště ten úsměv.

Hříbě

29. ledna 2010 v 20:20 | Anne |  moje obrázky

Jenom rychlovka v technologii. Chtěla bych vidět někoho, kdo by udržel pozornost po celou hodinu... Přirovnala bych to k Dějinám čar a kouzel.

Fred a George

29. ledna 2010 v 20:15 | Anne |  moje obrázky
Tak dlouho jsem si slibovala, že si je nakreslím. Je to spíše skica k něčemu úplně jinému (žádné prasárny!). Spíše to měla bát Weasleyovská provokace, ale nepovedlo se mi to... Zkusím to jindy znova. Jen tak mimochodem: George se nepodobá (ten vlevo).


Příšerka z močálů

29. ledna 2010 v 20:09 | Anne |  moje obrázky
Na světě je další příšerka na způsob chrlič. Za chvíli začnu ilustrovat Fantastická zvířata a kde je najít. Ne to beru zpátky.


Zřejmě jsem na hlavu, když

28. ledna 2010 v 18:49 | Anne |  Denní věštec
Bylo mi zakázano jít do školy pokud si nevezmu bundu (mamka říkala ať zavolám třídnímu, kvůli čemu nemohu přijít). Málem jsem to udělala, ale pak jsem si uvědomila, že bych byla doma. Sakra, já mám tu školu ráda!

Zdá se mi, že ubrali z nároků nebo jsem si zvykla? Avšak na druhou stranu se tam rodí protest, ze strany studentů, některých učitelů (ostatní se bojí vyhazovu) a zaměstnanců. Namířený je samozřejmě proti vedení. Studenti zvažují petici, ve které mají být sprostá slova zaměněna za argumenty. A zaměstnanci, krom vyučujích, uvažují o výpovědi.

Před pár dny se na seriózní nástěnce objevil komiks zástupce ředitele. (Nedávno nakoupila škola počítače a vybavila jimi jednu učebnu. Důsledek je takový, že tam nemůžeme nosit batohy a v žádném případě ne pití nebo jídlo.) Něco málo co si pamatji: Víme, že řád učebny č. 206 je tvrdý, ale jedná se o nezbytné opatření. Nicméně jsme se po dlouhé úvaze rozhodli dovolit studentům nosit dovnitř jejich vlastní tělní tekutiny.

Poté se řád nástěnky trochu uvolnil... Objevila se na ní červená paprika s nápise: Čertsvá paprika ze Španělska. Fakt nekecáme!!!! Kdo má zájem? K tomu se vytvořila dražba, nejprve papírek: dávám 10 kč. Potom další dávám patnáct. A pak: Pání to je ale pěkná paprika dávám dalších 20! (tady znám autora, ale nebudu ho přece práskat.)

Za hodně může řeďa, jež není smířený sám se sebou. Někdo to má za sebou v patnácti, někdo o pár let dříve. Jiný to prožije, po důvěrnějším vztahu. Někdo zase až potom co dobrovolně vstoupí do manželství, jiný zase až přijdou děti...

Ve čtvrtek se však hodlám uvolnit. Pořádá se meditace. Bojím se však, že právě to uvolnění nedokážu, ale budu se snažit.

Na vysvěčku se neobjevila jediná čtverka (!), ale mamka není spokojena nikdy... "Proč máš dvojku z matiky, to je to tak těžké?" Vždy jsem mívala dvojky, vím, že na jedna nemám. "ty se do ekologie neučíš, že máš za dvě?" Abych měla z ekolgie za jedna, tak to bych musela být jako Hermiona, teprve až bych citovala doslova z učebnice, tak by to bylo ono.

Mistr se vrátil!

24. ledna 2010 v 20:09 | Anne |  Denní věštec
Pomateného blázna s přeházeným žebříčkem priorit nechme odpočívat v pokoji, mám na mysli jiného... Existuje jediný sport, který opravdu sleduji (Famfrpál v televizi dávají jen občas a koho by bavilo dívat se stále na tentýž zápas, když ví jak skončí? Dostihy jsou hlavně o penězích....).

Krasobruslení. Po dlouhé době jsem vydržela u televize delší dobu (čemu se divit, když je tam houby). Nečekané... Možná čekané, tušené? Ztráta naděje? Pljuščenko se vrátil! Před čtyřmi lety to byl můj jasný favorit a teď tomu nebylo jinak. Když tehdy v roce 2006 oznámil, že končí, tak jsem na ten sport málem zanevřela. Pak přišla doba, kdy jsem byla pouhým pozorovatelem, ne fanouškem. Poté mě zaujal Verner, který jezdí elegatně a z výsledku vyzařuje radost a je i hezký :)

Na Pljuščenka nikdo nemá! Letos jsem viděla pouze volnou jízdu. Přiblblý úsměv na tváří (ten se doteď objevoval pouze u čtení sentimetálních povídek), a slzy v očích.... No k tomu bych se přiznávat neměla.. U někoho mám pocit, že mají hodně skoků, kvůli bodům. Netvrdím, že on by jich tam neměl hodně, ale dovede to celé propojit. Ovšem nelíbí se mi, jak si rodiče myslí, ale má šarm.

Smála jsem se Lambielovi (musím říct, že to bylo velmi nevhodné), ale je to směšné, že ještě nikdy nebyl první... Buď mu ho vyfoukl Pljuščenko nebo Verner. Netvrdím, že by neuměl bruslit, jenže spolu s Joubertem je mi nesympatický.

Elf

23. ledna 2010 v 14:21 | Anne |  moje obrázky
Ilustraci k Eldetovi skladuji už od prázdnin a teď se o ní chci s vámi podělit. Přesněji je to k Agaetí Blödhren (oslava pokrevní přísahy). V té době je Du Welldenvardern a hlavně Ellesméra ožívá a celý les prostupuje ještě více kouzel než obvykle. Kam se hrabou Vánoce.

Kresleno pastelkami a použito hodně barev, aby to působilo opravdu živě. Pohádkový zjev nebyl záměrem...

Kaput

18. ledna 2010 v 18:58 | Anne |  Denní věštec
Ta škola je vážně na mozek a hlavně ty známky! Je mi jedno, že budu mít za čtyry s chemie, že jsem dostala z aj za čtyři z pololetní práce, že zítra napíšu písemku z technického kreslení za pět, ale není mi jedno, že jsem dostala z pololetní práce za tři! Můj reliéf s kaktusem... Nikoho neviním za to, jak jsem ho udělala. Byl křivý. Vypadal jako by pravítko neviděl, avšak stále byl lepší, než ten předchozí. Dalo se to čekat, jelikož ho hodnotily tři profesorky. Ale za návrhy jsem dostala za jedna, jenže nevím jestli se mám z toho radovat.

Doufám, že se vám daří ve škole lépe.

Snílek

13. ledna 2010 v 19:15 | Anne |  moje obrázky
Už jsem vám někdy říkala, že ve škole je někdy docela nuda... Začínali jsem sice později, ale ty jízdní řády, takže jsem skoro dvě hodiny seděla v klubu, potom ještě fyzika... Obrázků bylo víc, ale tenhle je nejpovedenější.
Nenechte se zmýlit - Harryho ráda nemám, ale v jedné Blanchině povídce bych se do něj byla schopná zamilovat. Harry se po dvanácti letech (v roce 2010) objeví v Bradavicích tentokrát v roli učitele. A změnil se... Už nenosí brýle, má čočky... Dlouhé vlasy, které nosí v culíku (jednou napíšu ódu na to jak se mi líbí dlouhé vlasy u kluků)...
Toho Snapea, který si této změny samozřejmě všiml :), jsem trochu přemrštila, takový nebyl ani v té povídce, i když tam nebylo všechno. Co já vím... Třeba opravoval úkoly a myslel úplně na něco jiného, tudíž by používal pouze čtyři písmenka: V, T, M a H (velmi Tě miluju Harry)
Musím se naučit pořádně rozlišovat kluky, když totiž kreslím dlouhovlasého vypadá to jako holka. Minulý rok jsem kreslila jednu autorskou postavu (bratrance od Cho), jemný typ... Dlouhý cop, s Harrym a spolužák z toho vyčetl jen to, že jsem zamilovaná.... Od té doby je založený a zřejmě ho nikdy nedokončím, jelikož to že nepoznal, že se nejedná o holku, mě ranilo.

Internet: zlo nebo dobro?

11. ledna 2010 v 19:18 | Anne |  Odpad
Nedávno jsme se bavili (opět) o tom, že nikdo nečte. Češtinářka obvinila internet a to z důvodu množství informací, které nás zahlcují. Jenže je to úplná pravda?

Myslím, že každý by si měl vybrat co potřebuje a uznat co je mu k ničemu. Pročítat si zprávy na seznamu či na něčem podobném je samozřejmě k ničemu. Co má z toho, že se dozví co se právě stalo někde za sedmero horami? Bulvár by mohl být také každému ukradený. Facebook je akorát vrah času. Z toho co jsem slyšela v tom opravdu není nic světoborného... Spousta přátel, které neznáte, obrovská spousta věcí, které máte společné (například to, že máte rádi pečené kuře (aspoň víte na co si máte zajít)). Hry, které akorát připravují o spoustu času. Tak vidím Facebook, proto tam taky nejsem.

To vše by mělo odvádět od čtení, tak s tím souhlasím. Jenže třeba já se nevěnuji ani jednomu ze zmíněných. Od začátku tu byl pro mě blog. Není zrovna dobré se tu chválit tím, že jsem kdysi četla hodně blogů o celebritách a jeden vedla :) Stalo se a už je to minulostí. Netvrdím, že jen čtu... Občas mrknu na deviantart, jindy se zase mrknu na obrázky nějakého blogaře. Většinu času trávím čtením článků oblíbených blogařů. Myslím, že se dá z článků někoho lépe poznat, než z nějakého profilu. Je to víc o myšlenkách, názorech a taky o životě. Vždycky když najdu nový blog, tak si pvětšinou přečtu hodně z jeho starých článků. To jsou dny, kdy strávím u počítače neúměrné množství času :)

No a povídky bych si mohla zapisovat do čtenářského deníku (ty co mě opravdu oslovily opravdu píšu, i když to tak dělám i s knížkama). To by se však zřejmě nemělo (nějak oficiálně), fan fiction přece jen je na motivy a rozhodně není psána za účelem výdělku.

Mimo mísu:
Dneska jsem listovala sešitem, kde mám napsaných pár povídek. Dostala jsem se k jedné (nezveřejněné) a lámala si hlavu, kde jsem to četla, jelikož mi to přišlo jako popis povídky. Po pár větách jsem tuto možnost vyloučila. Začala jsem dumat nad postavami, teda jedna mi byla jasná, ale kdo je ta druhá? Harry? Brumbál? Ne je to profesor, že by Quirell nebo Lockhart. To se mi ještě nestalo, že bych u vlastní povídky (a to ani není tak stará) hádala postavy. Možná ji někdy opíšu....

Pocity

9. ledna 2010 v 15:27 | Anne |  Denní věštec
Vyjádření pocitů trochu jinak... Svět.


Když já jsem teď tady a ty tam.


Sním či bdím?

6. ledna 2010 v 14:09 | Anne |  Denní věštec
Pohodový večer. Každý večer mám ráda, jelikož to má svou tajemnou atmosféru. Není to jako den, kdy nic nezůstává skryto našemu zraku. Ten večer měl však něco navíc. To něco bylo vědomí, že zítra nemusím brzo vstávat, jelikož nám bylo uděleno ředitelské volno. K tomu všemu jsem ho trávila s milovanou osobou. Ležela jsem v posteli s Bellou. Jednu ruku přes její hřbet a druhou kolem krku, obličej zabořený v její srsti. Příjemné teplo. Malátnění. Poté už jen zvláštní pocit bezpečí. Pocit, že mě má někdo rád.
Ráno mi taťka oznamoval, že jsem brzo usnula. Nechápavě jsem na něj hleděla, a když mi to vysvětlil tak jsem se musela smát. Podařilo se mi usnout vedle Belly. Přišli na to v noci, když chtěli jít spát a došlo jim, že je u mě a tak pro ni šli. Zůstala ležet v posteli, přestože jí muselo být horko. Také jim dalo práci jí odtamtud dostat, tak abych se nevzbudila.
Ráno bych přísahala, že to bylo pravda, teda až na to, že moje vzpomínky na večer se poněkud lišily.
Velice realistický. Vyjadřuje totiž můj vztah s Belluškou.
Po dlouhé době co jsem si pamatovala sen. Povětšinou za to může budík. Buď si nevzpomínám ani to jestli se mi něco zdálo nebo to jsou jen mlhavé obrysy postrádající příběh a jindy jen začátek.

V neděli jsem si vytiskla jednu povídku a potom jsem si ji četla před spaním. Ten sen co se mi zdál ráno by mohl zajímavě skončit. Pamatuji si z něj dvě postavy třetí tuším. Kdoví jak a kam by se to dostalo, kdyby budík zazvonil jen o pár vteřin později. Možná to tak mělo být. Potom by mi dělalo ještě větší problém soustředit se na učení.

Zátiší

1. ledna 2010 v 19:28 | Anne |  moje obrázky
Úkoly, které mě baví!

Modrá není nudná

1. ledna 2010 v 19:18 | Anne |  moje obrázky
Ten nápad ležel v hlavě už dlouho, teď jsem ho realizovala a překvapivě barevně. Ale giokondy mi daly zabrat a zvlášť ty modré prsty.