. He was beautiful; naked and warm, his knees hugging Ianto's hips, one hand resting on Ianto's stomach, the other
. raised to his mouth, rubbing absently. (A Matter of Time by Demotu)

Listopad 2009

Smích je zdravý

27. listopadu 2009 v 18:04 | Anne |  Denní věštec
Včera jsme se řehtali ve fyzice. Nevím čemu, ale zato všichni včetně učitelky.
A dneska v matice, zse jen tak a matikář nad náma jen kroutil hlavou.

Víte co mě už ni nevyvede z míry... V úterý jsem odevzdala sešit z technického kreslení i s povídkou. Ale už je to v pohodě, došla jsem k názoru, že jediný kdo s tím může mít problém je on. A odkdy čte Snape sentimentílní románky od studentek? Nikdy jsem to přirovnání nemusela používat, teď však bohužel.

Dneska byly mimo jiné i třídní schůzky. Taťka tam byl a potěšilo mě pouze hodnocení z oboru, že prý mé návrhy jsou na úrovni vyššího ročníku. Jediný problém je s přesností a taky že málo používám nástroje.

Úplnou náhodou se byl zeptat na psaní na kompu a zjistil, že tam mám za pět (nemůžu za to, že můj skvělý výkon pouhých šesti chyb ohodnotila za pět). Neustále trvrdí, že doma necvičím a mě už vážně nebaví ji neustále utvrzovat o opaku. Ale už je to lepší, jelikož švindluju a dívám se n prsty.

Doma bude za pár týdnů veselo. Felince se narodilo před týdnem devět štěňátek a Belle ve středu večer dvě. A aby jí to nebylo líto, tak dostala od Felly tři další.

Nezapomeňte se smát!

Zbytečnost

23. listopadu 2009 v 18:36 | Anne |  Denní věštec
Ou, ou ou,
ještě, že to jde vypnout.

To bylo duchapřítomné, básník ze mne nebude...

Koho napadly avatary v komentech... Kdyby to nešlo vypnout, tak by to vypadalo přibližně takhle: Mažete komentáře a proč?
Ano, někteří čtenáři mají úděsné avatary.

Každopádně se dopředu omlouvám za komenty s podivnými jmény (to přihlašování nechápu), už se mi to povedlo, takže je čeho se obávat.

***
Nejradši bych se na to vykašlala... Poslední útočiště a vypadá to tu podobně, jako v deníku, jelikož tam mi taky nikdo nepíše komentáře. Chápu píšu nudně.

Ale teď mám čtecí mánii od pátku jsem přečetla dvě knížky a jedna se nebezpečně chýlí ke konci, vypadá to, že za pouhý týden musím navštívit knihovnu znovu.

***
ještě malá zmínka o neodpustitelném polidšťování domácích mazlíčků...
Mamka na psa: Bello, nedělej na mě psí oči!

Andělé spásy - Lenka Holas Kořínková

18. listopadu 2009 v 20:49 | Anne |  Pokusy o čtenářský deník
Jestli si myslíte, že si tu dělám čtenářký deník, tak se hluboce mýlíte, neboť já toho přečtu dalko víc a pak se nestačím divit co to je za odpad. Říká se, že Agatha Christie píše dobře, tak jsem si teda jednu knížku půjčila (Hadí doupě), přečetla jsem ji, ale musím říct, že jsem se nudila. Egypťan Sinuhet ať je to jakkoli dobře hodnocená knížka, nenadchnula mě... Z Egypta a o Egypťanech už jsem četla lepší.

Od Andělů spásy jsem si moc neslibovala, jelikož je to česká autorka (celkově nemám o českých autořích (s výjimkou povídek) valné mínění. Angličané vedou!), i když za to možná mohla emigrace do Austrálie.

Beautiful tango

17. listopadu 2009 v 10:52 | Anne |  moje obrázky
Tak tenhle se mi fakt líbí... Zní to egoisticky? Možná... Nápad se mi ihned zalíbil a obrázek překonal mou představu. Všemu se pokouším dát výraz, ale právě u toho realistického se mi to nedaří... Až teď bych řekla, že se mi to konečně podařilo. Samotná kresba na mnoha místech pokulhává...

Tohle mě opravdu bavilo kreslit, vlastně mě to baví vždy, ale tady ještě víc. Kreslila jsem to i před rodiči s tím, že jsem to neustále zakrývala a kreslila po částech. Naštěstí to brali, brácha ale pořád dotíral ať mu to ukážu. Bohužel zas další výtvor, jež si nemůžu připíchnout nad postel, to bych pak musela mít na dveřích: Pozor nebezpečí infarktu!

Nevím jestli je to zrovna typické pro tango, ale zřejmě je. Aspoň ta tanečnice, měla takové šaty.

POZOR: Podobné jako u dvojčat aneb trošku slash...

Nemělo to chybu...

10. listopadu 2009 v 20:04 | Anne |  Denní věštec
Velmi ironicky myšlený titulek. Dneska jsem měla mluvený projev na téma "Oblíbená věc"

Vybrala jsem si Ohnivý pohár a trochu zmínila i ff. Jenže dobré to bylo jen na papíře, a když jsem si to četla pro sebe, jelikož jsem to rozhodně neměla číst. Před tím jsem byla v celku v pohodě, ale pak před tabulí... Strašně jsem znervózněla, klepala se a nebyla schopná aspoň ze začátku normálně mluvit. Potom už to bylo lepší, jelikož to nebylo jako minulá třída, kde poslouchala jen učitelka a někteří, jež nikdy neopoměli se smát. Velice příjemné... Takže to pro mě bylo lepší, ale i přesto, jsem toho polovinu vynechala, jelikož jsem se nemohla ani zorientovat v tom papíru, a to i přesto, že jsem to měla mimořádně čitelné. No prostě to bylo strašné!

Nakonec jsem však dostala dvojku, za tu nervozitu a malou hlasitost to nebylo. Byla jsem však pochválená, za používání spisovných slov. Při takových příležitostech si odpustím i své oblíbené bo (není krásné, že místo dlouhého protože můžete použít bo). Pravopis je pro mě samozřejmostí, nechápu jak se někdo může zeptat jak se to píše u českého slova.

V poslední době si připadám, jako bych měla na čele napsáno introvert (vážně to tam nemám!). Když mi řekla, že to je problém všech introvertů a je to prostě psychické. Jsem velice ráda, že mi to někdo objasnil :)

Učitelka mi navrhla, že bych mohla něco ze své tvorby ukázat. O tom by se dalo uvažovat, protože jsem se nezmínila, že svou tvorbu publikuju. Ovšem napadají mě tak dvě, které by se daly.

A když už jsem načala téma povídek, tak vám nabídnu jednu velice úsměvnou. Svedeme to na jmelí od Kaylany, jisté zřejmě anglické autorky, kterou neznám a překlad je od Lejdynky. Opět slash, ale tak od dvanácti.

Taková menší aktualitka s velice výstižným názvem: Polib mě. Překlad od Lejdynky a to povídky od Friiizi.

Noční můra s následky dodnes

8. listopadu 2009 v 18:59 | Anne |  Denní věštec
Včera jsem si na ni opět vzpomněla...

Tehdy jsem byla v druhé třídě... Seděla jsem v jídelně a za jejím oknem jsem zpozorovala havrana. Potom střih a už jsem byla doma a říkala jsem o něm mamce, která se mi vysmála s tím, že muselo jít o vránu. Další obraz - večer jsem ležela v posteli a dívala se do šera venku. Na tříšce od studny seděl opět ten havran. Dlouho jsem ho pozorovala, když se najednou přeměnil ve vlkodlaka a stál těsně u okna (měl na sobě dlouhý černý plášť a klobouk stejné barvy, vyčuhovala mu pouze tlama a pod krempou svítily oči.) Proskočil do pokoje a cestou pozbyl oblečení. Začala jsem před ním utíkat, doběhla jsem do obýváku, kde nikdo nebyl, ale v televizi byl večerníček. Probudila jsem se ve chvíli, kdy jsem se krčila u stolu a nade mnou se tyčil vlkodlak.

Tehdy jsem čla probudit taťku a vlezla jsem si k němu (nevypadal moc nadšeně) a do rána už jsem nespala, jelikož jsem se strašně bála, že se vrátí.

Dlouho mi trvalo, než jsem se poprvé odvážila stoupnout na to místo, kde v tom snu dopadl. Také jsem měla velkou hrůzu z toho, že bych se měla podívat večer do okna, které by nebylo zatažené. Úplníá muka jsem zažívala v koupelně, kde je okno naproti zrcadlu, takže jsem si zuby rozhodně nečistila tři minuty. A bála jsem se chodit spát, jelikož jsem se vždy bála že se mi ten sen bude zdát znova a taky že se mi několikrát zdál.

Od té doby neusnu otočená k oknu. Možná je to chyby, protože jsem někde slyšela, že se tak dá zabránit nočním můrám.

Prohnanost nadevše

7. listopadu 2009 v 14:55 | Anne |  Odpad
Právě jsem se dozvěděla původ názvu zrcadlo z Erisedu. Když Erised přečtete pozpatku, vyjde z toho desire, což znamená touha. Co jiného by se lépe hodilo pro zrcadlo, než zrcadlově obrácené slovo?

Výhody a nevýhody

4. listopadu 2009 v 20:37 | Anne |  Denní věštec
Dneska jsem opět zjistila, jaká je to výhoda bydlet naproti zastávky. Opět jsem to nějak neodhadla, jelikož jsem vycházela v době, kdy autobus přijížděl... No já jsem také hodně zapomětlivá (občas hledám i věc, kterou držím v ruce) no to ukazuje na jediné - často se kvůli té skleróze vracím, rekord je myslím dvakrát.
Má to sice i své nevýhody. Občas mě nějaký zbudí, každopádně budí psy. Takže ve čtyři a dvacetpět minut se často budím.

Nestíhám, to je ale novinka co? Vždyť za chvilku tu máme Vánoce! A pak pololetí... A pak bude konec roku, prázdniny a ten neuvěřitelný koloběh počne znova.

Dopadá na mne tíživá samota. Kdysi jsem se v ní vyžívala, ale teď už je jí moc. Kolem je tolik lidí a já si stále připadám jak pod neviditelným pláštěm.

V češtině jsme probírali dávné civilizace a jejich náboženství. Nejvíce mě zaujal budhismus, který nespočívá v uctívání boha, ale je o hledání "cesty". Budha byl princ, jež měl všechno a neviděl smrt, utrpení a nemoci, do té doby než opustil svůj palác. Chtěl všem těm lidem pomoct´, ale to samozřejmě nešlo a proto trpěl. Budhismus je o tom jak se zbavit toho utrpení, to se rodí z touhy a právě proto je důležité se jí zbavit.
Nedávno jsem četla, že neexistuje žádného hříchu krom krádeže, ostatní se od ní odvíjí. Když zabiješ člověka, okradeš o něj příbuzné a ty, jež ho měli rádi, otce dětem... Když zalžeš upřeš někomu právo vědět pravdu...
Jakkoli učitelka mluvila o křesťanství v dobrém, rozhodně nemám proč se k němu vracet. Řekla bych, že jsem byla věřící, ale rozhodně mi to nic nedávalo.
A papež je spíš člověkem velice vtipným (zvlášť ten současný, jemuž chybí charisma). Četla jsem, jak vyzýval lidi, aby slavili dušičky, jelikož halloween je svátek pohanský. Myslím, že je zřejmé co bylo dřív (ještě, když jsou si tak podobné :)) I Vánoce bývaly kdysi pohanským svátkem, i když se tak nenazávaly.

Bonus na konec? To posuďte raději sami: http://www.youtube.com/watch?v=KyPkBNLj9tg
Myslím, že to fakt stojí za to, ale jsem líná sem dávat přímo video a stejně to tam je v lepší kvalitě...