. He was beautiful; naked and warm, his knees hugging Ianto's hips, one hand resting on Ianto's stomach, the other
. raised to his mouth, rubbing absently. (A Matter of Time by Demotu)

Září 2009

Lovec draků - Khalled Hosseini

27. září 2009 v 16:17 | Anne |  Pokusy o čtenářský deník
Dneska jsem dočetla knížku, která změnila můj pohled na Afghánistán. Napsal ji Khaled Hosseini, původem z Afghánec, poté emigroval do ameriky.

Začínalo to hezky... Kamrádstvím dvou kluků, kteří k sobě měli původem daleko. Jeden syn bohatého obchodníka a druhý sluha. Znali se od mala a měli k sobě blízko. Všechno má však své ale :( Díky zradě se vše rozplynulo. Všechno se to řítilo do tmy... Konec nebyl ani tak dobrý, ale ani špatný. Rozhodně smutnější než začátek... Přesto doporučuju.

I´m happy

26. září 2009 v 12:50 | Anne |  Denní věštec
Od včerejška se mě drží velmi dobrá nálada. Jsem sama doma, už od čtvrtka. Teda sama ne. Mám tu Fellu, věčně oxidujícího kocura a králika, který je z nich nejhonější. Jediní, kteřží mi tu volnost kazili před chvíli odjeli. Díky bohu poslední návštěva. Děda s babi si myslí, že se o sebe nedokážu postarat!
Kvůli Felly jsem spala dole v kuchyni. První noc jsem myslela, že neusnu. Fella mi hodnou chvíli funěla u ucha, a když jsem ji přestala drbat, tak do mě strčila, jakože jak si to představuju. Pak se přemístila k mým nohám. Myslela jsem, že konečně můžu usnout. Omyl. Akorát jsem slyšela jak vstává, jsem si říkala že jde dolů a najednou se na mě svalila, jak se zamotala v peřině. A ráno mě šla zbudit v pul páte. To kdyby náhodou mobil zaspal.

Včera jsem se konečně podívala na Driving lessons (lekce řízení) s Rupertem Grintem :) Stálo to za tu dřinu s hledáním. Stejně mi to nakonec našel brácha, který má větší znalost v pirátských stránkách. Už jsem to měla předtím, jenže jen v ajině a na mobilu si titulky fakt nepřečtu. Tehdy jsem se dívala jen na kousek´a rozuměla jsem velké houby. Malé houby byly: I´m sorry. (nenávidím tu větu- v češtině řeknete promiň, mrzí mě to, nechtěl jsem, omlouvám se... v ajině furt I´m sorry!) A pak ještě jednu, ale zaměnila jsem tam jedno slovíčko, takže jsem pak dostala záchvat smíchu. Nejdřív jsem rozuměla: nejsem bůh, ve skutečnosti tam bylo: Nejsem gay. Malý rozdíl co? Včera mi z toho tak hrabalo, že jsem mluvila k Felině anglickou češtinou (tj. You are český výraz)

Přijedou až v noci - to se mi líbí!

Našla jsem si pár knížek s obdobnou tématikou jako povídky :) Velké plus - málokdo si je půjčuje.

A pak jsem se cvičila ve psaní všemi deseti. Což skončilo tak: obě ruky versus jedna - vyhrála jedna (pravá), jak v rychlosti, tak v počtu chyb :) Já tu levou nesnáším, tolik mě zdržuje. Používám ji jen občas na "a" protože to je moc daleko. To bude krutý předmět...

Dostala jsem velice šílený nápad aneb nevím co s volným časem. V kuchyni visí zátiší malba, které jsem dělala asi tak v deseti, napadlo mě, že bych namalovala jiné a pověsím ho tam, jestli si toho někdo všimne :)

Na to slova nestačí

22. září 2009 v 20:26 | Anne |  Denní věštec
Buďte tak hodní, probuďte mě až svět nebude tak krutý. Předem díky.

A oznamte mi, prosím, kdyby se náhodou objevil nějaký opravdu spravedlivý bůh. Abych věděla ke komu se mám modlit...

Myslet znamená,...

16. září 2009 v 19:46 | Anne |  Denní věštec
Měla jsem dojem, že po roce už by to mohlo být v poho, že už bych se s tím měla stačit vyrovnat. Stačí však neškodná poznámka a oči se mi zalijí slzama.

Vím co je to bolest ze ztráty a nikomu ji nepřeju... A tím víc někoho, kdo pro vás hodně znamená. Je krásné, když přijdu domů, tak mě radostně přivítá. A že ta radost bude pětkrát větší, když se vrátím za pět dnů.

Je krásné mít s někým takový vztah, že od sebe navzájem nečekáte žádné podrazy. Počítáte s opřením se v případě, že vám hrozí pád a nemusíte se bát, že by vás mohl nechat spadnout. A kolik se toho vejde do něčeho tak "obyčejného", jako je, když svou tlapku položí na vaši nohu...

***

Dneska nám odpadla hodina, tak jsme si šli sednout do klubu (jsou tam fakt pohodlné gauče) No a přišel tam i můj bývalý spolužák. Holky ze třídy ho začaly probírat, když jsem jim řekla, že ho znám, tak se začly vyptávat, jestli je to fakt takový namyšlený idiot. Musela jsem se smát, protože je vidět, že rozhodně nepoznají, kdy si dělá prdel.

Bubák jménem angličtina

15. září 2009 v 19:48 | Anne |  Denní věštec
Ta anglina dopadla otřesně, jsem z nich nejhorší! Měla jsem říct, že jsem se ji nikdy neučila. Měli jsme napsat jednu pitomou otázku, ta moje měla čtyry slova, z nichž dvě byly blbě, ale slovosled překvapivě dobře... Umím strašně málo slovíček. Vždycky to bylo tak, že jsem jedny uměla, a pak přišly další, takže jsem většinu z nich zapomněla. Nejvíc jsem se naučila na deviant artu, kde jsem pochopila princip předložek a přivlastňovacích zájmen. Dalo by se říct, že i dost slovíček, ale z těch použiju opravdu málo.Kde můžu říct jednorožec nebo třeba Havraspár? :D Ale vím jak je ničit - harry, výstižné že?
Konečně vím, jaké máme mít knížky. Konečně mám záminku přečíst si Krysaře, Egypťana Sinuheta nebo Hamleta... Taky se mi líbí systém povídání o knížce aneb na děj můžu zapomenout... Pocity, postavy a tak to se mi líbí. Ještě víc mi vyrazila dech, když začala dávat příklady a to hlavně z Harryho Pottera, aspoň mám jistotu, že proti těm knížkám nic nemá. Zato se projevila, jako velká fanynka samotného Harryho - proboha. Prý úžasný... Až tak skvělý fakt není! Proč mám pocit, že skoro všichni ostatní postavy ignorují.

Chtěla aby jsme řekli o čem se nejčastěji píše, točí filmy, divadelní představení. Někteří říkali takové trapárny a ona to shrnula o tří věcí, které jsem chtěla říct já. Láska, smrt a všelikjaké jiné trápení.

Láva vytékající ze sopky

14. září 2009 v 20:25 | Anne |  Denní věštec
Přesně tak se to na mě všechno valí... První zádrhel- oči. Mám zánět spojivek asi měsíc, ale začala jsem s tím dělat něco až teď. Začalo to nevinně, večer sem mívala trochu načervenalé oči, jenže další den to bylo v poho, a tak jsem si vzala zas čočky. Najednou to začalo bývat čím dál častěji, takže jsem šla dneska k doktorce. Nevěřila jsem, že by to mohl být zánět, proktože to prý bolí... Takže jsem dneska kreslila stylem odhad.
Nejel mi autobus, takže místo toho abych byla doma v šest jsem přijela v sedm. A na zítřek mám první úkol, tak jsem ho z části uděla právě v autobuse, v tomhle jsou ve výhodě oproti autům - nedělá se mi v nich špatně, když čtu nebo kreslím.
Zítra mám být ve škole na sedm! To pojedu tak v šest a stávat o tom se mi ani nechce uvažovat... A to mám mít ájinu! S trochou štěstí se mi podaří udržet se v bdělém stavu.
Dneska jsme psali první slohovku, takovou aby věděla, jak na tom jsme. Pro ty kdo píšou rádi volné téma, kdo ne tak měl psát co čeká od té školy. To je byla taková míchanice. Mám plnou hlavu Landových textů, takže začátek: Slunce svítí, i když vidíš mrak. Akorát jsem si zakázala tam napsat: všechno naznačuje, že je tomu tak... Pak by si o mě myslela, že mi verše jdou a to nechci.

Svetr

11. září 2009 v 22:09 | Anne |  Drabbles
Kreslení jsem mírně nestíhala, ale na povídky jsem si čas udělala :)
Nevinný název, ale jde o slash, tak od dvanácti (koho jsem odradila?). Remus/Sirius


Pětidenní teror

11. září 2009 v 15:25 | Anne |  Denní věštec
Tak hrozné to zas nebylo, ale občas to bylo fakt kruté. Zjistila jsem, že naše třída stojí za... Zato druháci a třeťáci jsou supr. Štve mě, že v prváku není žádný kluk... A že včechny holky jsou takový ten "městský" typ, nenávidím!

Hned první den jsme museli mít dvě kresby a to A2! Další dny to bylo přibližně stejně, ne-li hořší. Od devíti do pěti jsme kreslili s tím, že jsme měli nárok na hodinovou pauzu, kterou už jsem pak odbývala a obědvala přímo nad kesbou. Naivně jsem si myslela, že budem mít večer už jen hodnocení, avšak spletla jsem se,,, Na každý večer nám profesorky naplánovaly hry. Na první den je vymýšlely ony. Drželi jsme se za ruce, na očích šátky a jako dlouhatánský hrad klopýtali lesem. Nebyl nikdo, kdo by se aspoň jednou blíže nepozdravil se stromem. a to jsme ještě měli být potichu, dopadlo to asi tak: ,,Napravo strom!!" ,,Pozor kořeny:" Další den jsme měli karneval, někteří se předvedli. Barvy vypotřebávali na sebe namísto na papír. Měli jsme tam Jokera a černocha, přičemž byly návrhy na hru, že ho budem hledat v té tmě, kdyby měl zavřené oči a nesmál by se, tak bysme o něj s trochou štěstí zakopli.
Hledání pokladu, který našly profesorky, ale stejně bylo dobře. Pětilitrový demižon vína (nezdá se vám trochu nápadné, že když měl jeden krosnu, ale přitom žádné oblečení = patnáct litrů vína :)) U ohně jsme to tam popíjeli z jednoho hrnku, nikdo se neopil, když to šlo pořád do kola. A naše hra nebyla špatná, jelikož jsem ji nemusela hrát. Každá dvojice dostala jogurt (jahodový, fuj) a jednu lžičku, s šátkama přes oči se museli navzájem nakrmit. Ti vypadal a přihlížející se nasmáli, teda ne, že by oni taky ne :D

Přestaňte na mě čumět jako na prvňáka

3. září 2009 v 19:52 | Anne |  Denní věštec
To jsem rozlícená ještě od včerejška. Jako by už ta škola nestačila, to mě musí štvát ještě potom. Jako by nestačila babi, která se na mě včera přijela podívat, a vyptávala se jestli tam dojdu a nezablodím přitom. Pořád ztrácím a pořád hledám...

Ani jsem se tu kvůli nim nedostala, prý když to není do školy, tak tu nemám co dělat!

Zjistila jsem, že to co nevim si mám vycucat z prstu... Já fakt nemůžu, že nám řeďa dal za třídního učitele, který tam teď nastoupil. Nikdy tam neučil a taky to podle toho vypadá v očích ostatních profesorů vypadáme jako banda tupců!

Pak se ještě ptám, který idiot řekl, že máme děůat maturu i z ajiny a matiku přesunul do volitelných předmětů??? Jak mám proboha prolézt z ajiny???? Uča je sice příjemná, ale přísná, orý na nás bude mluvit jen anglicky aneb to je můj konec!

Matika je v poho, jako jeden z mála předmětů. Z chemií a fyzikou už to tak růžově nevypadá... Z čejiny nám prý zadá pět knížek na půl roku - už vím co budu dělat těch čtyřicet minut v autobuse... Jsem ovšem nadšená z keramiky a grafiky... Photoshop rozpývám se, takový komfort nemám ani doma...

Zmatek

1. září 2009 v 14:19 | Anne |  Denní věštec
Vyspinkala bych se dorůžova, kdyby mě nezbudil brácha... Pak jsem si ještě četla, v pohodě se nasnídala a ještě jsem se stihla nudit, než jsme odjeli. Měli jsme tam být až na půl desátou... Úvodní řeč ředitele stála víte-za-co, teda až na představování profesorů. (to je Jiřík ehm teď sii nevzpomenu :)) Náš třídní (ani nevím jak se jmenuje) to je vám takový zmatkář. Jinak učí angtlinu, ale jinou skupinu, takže já ho nebudu mít na nic až na třídnické. A zítra s ním strávím všechny čtyry hodiny! ve čtvrtek máme do čtyř, zatímco v pátek jen o jedné a pak se uvidí, jelikož rozvrhy ještě nejsou. Tento týden vidím jako náročný, protože víkend strávím na výstavě psů, která je každým rokem ta nej, a pak jedu na čtyry dny na slučák.