. He was beautiful; naked and warm, his knees hugging Ianto's hips, one hand resting on Ianto's stomach, the other
. raised to his mouth, rubbing absently. (A Matter of Time by Demotu)

Pár minut pro sebe

11. března 2009 v 20:07 | Anne |  Jednorázovky
Po Dlouhé pauze-povídka! Není ani trošku HP, takže nevím kolik z toho budete mít:) Je to ff ke Strážcům času…

žánr: het
Pár: Isabela/Arkarian
Rainting: 15+

"Proběhlo všechno hladce?" optal se mě místo pozdravu Arkarian.
"Jo všechno v pohodě, Jimmy mě nechal jít a Neriah už spala, no a Matt ten je na výpravě," odpověděla jsem mu.

"O tom něco vím," pronesl pobaveně a ustoupil, abych mohla vejít dovnitř do nitra hory. Ocitla jsem se v důvěrně známé chodbě vedoucí do Arkarianových podzemních sálů. Jedny ze dveří, které lemovaly chodbu, byly otevřené. Arkarian už u nich byl, opět použil svá křídla, díky nímž se mohl objevit kdekoli se mu zachtělo. Zastavuji se v nich, za nimi se rozprostírá nevelká místnost. Až na velkou postel je prázdná. S tázavým pohledem se otočím na Arkarian, ten se tváří provinile jako puberťák což mi přijde legrační na to, že je mu šest set let. Vcházím do místnosti a on hned za mnou zavírá dveře.
"Arkarian, ani nevíš jak jsem se těšila. V posledních dnech na seber máme opravdu málo času…" nic víc už mu nestačím povědět umlčuje mě polibkem. Dlouho se od sebe nedokážeme odtrhnout.
Když mě pouští, mohu opět obdivovat jeho krásné fialové oči, tentokrát mají ještě něco navíc- objevily se v nich rošťácké hvězdičky. Natahuji ruku a hladím jí Arkariana po jeho hebkých zářivě modrých vlasech. Už od té chvíle, kdy jsem ho viděla prvně, mě učarovaly.
Vede mne k posteli a sedá si na její okraj, za chviličku klesám vedle něj i já. Svou rukou přikryje mou. Cítím její mozolovitý povrch, ale i přesto se mi zdá být hebká.
"Isabelo, jestli se ti to zdá brzo, tak můžeme někdy jindy času máme spoustu."
"Tak jsem to nemyslela. Pouze mě to překvapilo," přece jenom nejsi tak mladý, jak vypadáš. Tuhle větu si však nechávám pro sebe.
"Chtěla si říct, že za těch pár století už bych mohl zmoudřet? A co je vlastně na tom, že mi není osmnáct?"
Červenám se zřejmě mi ta myšlenka unikla. Chci mu odpovědět, ale on na to zřejmě nečeká, jelikož mě už zase líbá, teda ne že by mi to vadilo…
Trochu sebou trhnu, když ucítím jeho ruce pod tričkem. Bloudí mně jimi po zádech, po chvíli mi rozepíná podprsenku. Odděluje se od mých úst aby mi mohl přetáhnout tričko přes hlavu. Mám stále zavřené oči, jako bych se bála toho co uvidím, ale na druhou stranu ho chci vidět. Přemáhám tedy ten zvláštní strach a otvírám oči.
Je trochu nerozhodný, zdá se, že neví co dál nebo je snad zaražený, nevím…
"Není ti nic?" ptá se mě.
"Ne," odpovídám mu. Aha, takže měl pouze starost. Občas mě štve jak mě ochraňuje.
Za chvilku se podprsenka válí někde na podleze a on si pohrává s mými prsy, nedokážu se ubránit vzdechům. Potom se pomalu začíná přemisťovat k sukni… Je tak blízko… Dlouho už to nevydržím jsem tak vzrušená. Arkarian asi taky, protože mě nedočkavě dostává ze sukně a svlíká mi punčochy. Už se chystá, že mně svleče i kalhotky, ale beru ho za ruky.
"Arkariane, já nevím…"
"Co nevíš? Jestli to chceš?"
"Chci to, ale je to pro mě poprvé… stydím se…"
"Isabelo, možná tomu nebudeš věřit, ale i pro mě je to poprvé. V té době kdy jsem se narodil, nebylo lehké navázat nějaký vztah, zvlášť pro chudého sirotka. No a, když mi v osmnácti zmodraly vlasy, tak to byl teprve problém."
Raději na to nic neříkám, dodalo mi to však odvahu. Přetahuji mu přes hlavu mikinu. Naskytuje se mi pohled na jeho vypracované tělo. Arkarian si všímá mého obdivného pohledu a říká: "Děláš jako by sis těch svalů všimla poprvé." nejradši bych ho něčím praštila. Nenechá si ujít jedinou příležitost, aby mi připomněl, na co jsem myslela, když jsem se s ním setkala poprvé, tehdy jsem ještě nevěděla, že umí číst myšlenky.
Uvolňuji mu pásek a kalhoty samy padají.
Svléká mi poslední kousek oblečení, který na mně ještě zůstal, a já tu jsem před ním úplně nahá. Bere mne do náručí a pak jemně pokládá na postel.
Svléká si slipy a přitom odhaluje- modré…? Pokrčí rameny a rozpačitě se pousměje. Další myšlenka, která unikla přes zábrany. Přibližuje se ke mně, ale pak už si toho moc nevzpomínám, snad jen ty krásné pocity.
Potom vedle sebe vyčerpaně ležíme, najednou Arkarian vyskakuje z postele a rychle se obléká.
"Co se děje?" jsem úplně vyvedená z míry. Jindy klidný Arkarian, kterého nic nerozhodí a teď tohle?
"Matt," odpoví mi. Tohle jediné slovo stačí k tomu, abych vše pochopila. Matt, můj starší bratr… Pořád mě ochraňuje (dokonce i před Arkarianem, i když ví, že se mi s ním nemůže nic stát.)
"Já toho Matta zabiju, přetrhnu!" kleje Arkarian. Pak si uvědomí, že je to můj bratr a začne se mi omlouvat. Odbývám ho mávnutím ruky. Mám úplně stejné pocity, taky bych ho nejraději zabila.
"Vím, že jsi rozlobený, ale než tě vezmu za Isabelou, nech mě ať ti všechno vysvětlím."
"A k čemu by to mělo být? Je s tebou Isabela nebo není? Víc vědět nepotřebuju," slyším
Matta skrz dveře, přímo zuří. Kousek vedle mě leží černý plášť, vím určitě, že ještě před chvilkou tady nebyl, ale teď není čas abych se tím zabývala… Přehazuji ho přes sebe a vycházím ven. Stojí čelem k sobě, vypadají jako dva rozzuření býci, kteří se na sebe v nadcházejících vteřinách vrhnou. Stavím se před Arkariana.
"Mohl by ses aspoň na pár vteřin uklidnit? Ne že by ti do toho něco bylo, ale zrovna jsme se s Arkarianem snažili užít si chvilku o samotě," co si ten Matt o sobě sakra myslí? Měl by si co nejdříve uvědomit, že není můj otec! A to ještě s určitostí vím, že se ho nadosmrti nezbavím… Bude se chovat pořád stejně nebo se to zlepší až dospěje? V tomhle případě nejsem vůbec nadšená z toho, že je nesmrtelný.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 arya | 13. prosince 2009 v 16:19 | Reagovat

super tuhle trilogii jsem četla a taky me zajímalo jakou barvu má dole skvele jsi mi odpovedela

2 Anne | Web | 13. prosince 2009 v 17:51 | Reagovat

:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama